Na Sicílii se dochovalo několik starořeckých divadel, u nichž si lze dosud představit jejich původní podobu — například divadla v Segestě, Syrakusách a Taormině.
Starořecké divadlo mělo podstatně dva žánry: tragédii a komedii. Tragédie obsahovaly tři části, které měly společné téma, i když není vždy jednoduché rozpoznat, jaké to bylo téma, protože se dodnes jenom zřídka dochovala kompletní divadelní díla.
Další žánr byla komedie, a v rámci tohoto žánru Řekové objevili politickou satiru, která je dodnes velmi slavná.
Herci účinkovali na scéně, která se jmenovala “skéné”. “Skéné” byl ve skutečnosti název budovy, která stála za scénou, jejíž stěna sloužila jako kulisa a jejíž vnitřek sloužil jako šatna pro herce. V přeneseném smyslu označoval také jeviště.
Sice na scéně byli herci – jen muži směli účinkovat, i když ženské role, hrané muži, často byly nejsložitějšími postavami – ale sbor neboli chór účinkoval na kulatém prostoru před scénou, nazývaném “orchestra”.
Sbor, který se v tragédiích často skládal z asi 15 lidí – v komediích ještě více – zpíval, tancoval a, jinak řečeno, ukazoval, co se děje na scéně. Diváci v posledních řadách byli totiž příliš daleko, a nebyly k dispozici žádné obrazovky, které by mohly zvětšit děj na jevišti. Proto měl sbor důležitý úkol: objasnit děj.
Podobný úkol měly monology a následně dialogy na začátku scény. Účinkující sboru měli velmi nápadné a pestré kostýmy a tančili přehnaně.
Další prostor byl “theatron” neboli hlediště, které dalo jméno celé budově. Většina sedadel byla základní – v podstatě jen kamenné lavice.
Další pozoruhodný prostor představovaly dvě chodby po boku scény, kterými se dostávali dovnitř jak herci, tak diváci.
